121.

Přidávám velmi neaktuální příběh, který jsem napsala na školní vánoční literární sloutěž.
A čeho se týká?

25.12.2050, 00:10,
    Vesmírná loď Zmrzlá Mandarinka

Za oknem černočerná tma se spoustou malých třpytivých diamantů – hvězd – a velký stříbrný kotouč s temnými moři – měsíc. Bylo v tom něco krásného, nadpřirozeného a tajemného. Neprozkoumaný a záhadný vesmír nepředstavitelných rozměrů.
Přede mnou na stole stál talíř plný studeného bramborového salátu a teplý rybí řízek. Přisunula jsem se ke stolu, aby ani drobek nepřistál v klíně na mých nových šatech. Pustila jsem se do jídla. Táta měl už půl večeře v sobě a máma měla sotva pár soust. Věnovala mi úsměv a otřela si rty ubrouskem.
Mlčeli jsme, bylo jen slyšet cinkání příboru o talíř. Začínala jsem být neklidná, neměla jsem ráda ticho. Bohužel rodiče nepovolili při vánoční večeři pustit hudbu.
Poslední sousta jsem spláchla do žaludku vychlazenou citronádou. Táta už dávno dojedl a čekal, až my s mámou také. Vložila jsem svůj talíř do myčky na talíře u stolu a příbor se skleničkou vedle. Za pár vteřin bylo nádobí perfektně umyté a připravené pro další použití.
„To abychom rozdali dárky!“prohlásil táta, když bylo po večeři. Opustili jsme prostor restaurace. Šli jsme do malé místnosti s třemi křesly, stolkem s cukrovím a  prosklenou stěnou. Nedala se srovnat s okýnkem, které jsme měli v restauraci u stolu. Když jsem se ke sklu přiblížila, zmocnil se mě strach, že když se o sklo opřu, rozbije  se a já vypadnu z  lodě do vesmírné temnoty. Táta mě ale ujistil, že sklo je velice silné a mimořádné kvality.
„Mirando! Dárky!“ ozvala se máma. Odtrhla jsem se od hvězdné oblohy. Máma mi podávala jeden dárek za druhým. Sedla jsem si na huňaté křeslo a vedle pokládala dárky zabalené v balícím papíru s potiskem sněhových vloček. Bohužel jsem za život moc sněhových vloček  neviděla, na to bylo u nás moc teplo.
Jedním větším dárkem tvaru kvádru jsem zatřepala, abych poznala, co v něm je. Ale nepomohlo mi to. „Pozor, ať to nerozbiješ!“ zděsila se máma. Tím mi prozradila, že se asi nejedná o žádné oblečení, nýbrž o něco citlivého na náraz. Klepáním už jsem se nezdržovala a vzala jsem za papír. Pod ním byla další vrstva a pod ní další. Konečně jsem se dostala k samotné krabici, ale ani ta mi nenapověděla nic o tom, co by mohlo být uvnitř. Otevřela jsem ji. Byla vystlaná polystyrenem. Když jsem konečně všechno vyndala, vzala jsem do ruky ultra lehký hvězdný dalekohled s mnohonásobným zoomem.
Zachvěla jsem se. Dalekohled patřil mezi dárky, které jsem chtěla, ale ani jsem nedoufala, že je dostanu. Vytáhla jsem z krabice návod a pustila jsem se do čtení.
„Á, tady se někdo za četl do návodu k dalekohledu!“ prohlásil najednou táta, až jsem se lekla. Zrovna si prohlížel kravatu s modře fosforeskujícími pruhy, dárkem ode mě. Usmála jsem se. Táta mi dalekohled vzal, zatočil pár kolečky a kouknul do něj. „Super!“ řekl a vrátil mi ho. Zaměřila jsem na galaxii v Andromedě a díky dalekohledu jsem si jí mohla podrobněji prohlédnout. Velkolepá nádhera!
Skoro za hodinu jsem měla vybalené všechny dárky. Náušnice z modrého zlata, tenoučké kozačky se zabudovaným vytápěním - pokud se více ochladí, hromadu oblečení a kosmetiky a další překvapení – zabalenou mojí čtečku knih. Asi jsem se musela tvářit dost kysele, když jsem jí rozbalila. Máma mě hned informovala, ať se podívám, jestli mi v ní nějaké knihy nepřibyly. Našla jsem v ní o tři tituly navíc! Mezi nimi  i jeden knižní bestseller – Mezihvězdná láska.
Padala na mě únava, ale i tak jsem se chtěla vidět s Viktorií, která na lodi byla také. Rodiče váhali, zda mě k ní mají pustit, ale svolili. Docela rychle jsem našla místnost, kde byla její velká rodina. Viktorie mi otevřela a ve dveřích mě na přivítanou obejmula. Hned potom mi šla ukázat, co dostala za dárky ona.
Vánoce jsou super!
Miranda
                

PS: Milý pane/Milá paní!
Právě držíte první z řady dopisů, který byl speciální technologií odeslán do dne 1.1.  2012. Další by měl přijít o měsíc později. Našemu světu ve vaší době hrozí velké nebezpečí, pomůže jen pomoc z budoucnosti! Nepropadejte panice. Pro začátek jsme vám odeslali jen popis Vánoc jedné dívky. Pokud nebudete plnit naše další pokyny, už nikdy  žádné Vánoce nebudou. Ani v  roce 2012, natož pak roce v 2050.
Společnost X


20.12.2012
Milý příjemce,
Velice se vám omlouváme za vzniklé potíže, tento dopis  i s ostatními jedenácti  se na naší pobočce nedopatřením ztratil.  Nalezen a odeslán byl až tento den.
Česká pošta


iDNES.cz

    Zítra má nastat diskutovaný konec světa.
    Spasí nás lidé z budoucnosti?
    20.12.2012

Verry Chatty