121.

Přidávám velmi neaktuální příběh, který jsem napsala na školní vánoční literární sloutěž.
A čeho se týká?

25.12.2050, 00:10,
    Vesmírná loď Zmrzlá Mandarinka

Za oknem černočerná tma se spoustou malých třpytivých diamantů – hvězd – a velký stříbrný kotouč s temnými moři – měsíc. Bylo v tom něco krásného, nadpřirozeného a tajemného. Neprozkoumaný a záhadný vesmír nepředstavitelných rozměrů.

109.

„Mír se zjednává válkou.“

Cornelius Nepos

A máme tu třetí a poslední díl příběhu. První je tady a druhý zde.  Napište, jak se vám konec líbil ;)

http://weheartit.com/

107.

„Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o největších věcech nejjednodušším způsobem.“

David Hume

 Tak a je tu pokračování mého příběhu Kavárna Pod Jírovci. první díl najdete tady.

106.

„Přízeň osudu přátele získává, nepřízeň spolehlivě prověří.“

Seneca

Snažila jsem se napsat tak trošku podzimní příběh na pokračování. Ale musela jsem ho dopsat celý, všechny části, protože jak se znám, jinak bych konec nenapsala. A nechci sem dávat příběh, jehož konce byste se právě nedočkali =D

   

https://www.google.cz/

97.

Peníze jsou lepší než chudoba, přinejmenším z finančních důvodů. 

Woody Allen

mám chuť napsat další příběh podle obrázku z We heart it, tak tady je ;)  

 

85.

Jestliže mám rád západ slunce, znamená to, že mu rozumím. 

Bohuslav Martinů

Máte rádi západy slunce? Obzvlášť hezké jsou ty u moře, co? Ale já mám to smůlu, že pokud jsem západ slunce u moře viděla, tak si ho nepamatuju, jelikož mi bylo pět let =D

75.

Poznal jsem, že válka nikdy neskončí, nikdy, dokud ještě někde bude krvácet rána, kterou ta válka zasadila.  

Heinrich Böll

Možná se někomu líbil píříběh, který jsem uveřejnila tady, tak přidávám něco podobného ;)

weheartit

70.

Paříž je pro cizince okouzlující a tak zamilovaná, ale i tam žijí lidé, a i tam mají své problémy.

 Danielle Liendlova

 Něco mě napadlo. Mohla bych napsat příběh podle obrázku. Co Vy na to?

Vybrala jsem si řetízek s Eifflelovkou. každého napadne třeba něco jiného, když se na tento obrázek z  we heart it podívá, ale já vím napíšu to, co napadne mě. 

59.

 Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.
Nicolas Chamfort

Nemám v plánu v tomto příběhu pokračovat, ale pokud byste chtěli, něco napíšu ;)


Máma si stěžovala, že nechodím ven a do ničeho se nezapojím. A tak jsem tam prostě šla. A i kdybych tam nešla, stalo by se to, ale  nebyla bych přitom.
Hned odpoledne jsem se vydala za ves k poli. Přišla i Zdena, kterou k tomu máma donutila taky. Zdála se v pohodě, ale byla otrávená stejně jako já. Postupně se zaplňovalo startovní místo; většinou malýma děckama ze základky.  Když už nás bylo snad dvacet, starosta oznámil, že za chvilku přespolní běh začíná. Podmínkou byly bosé nohy. O tom jsem vůbec nevěděla, ale i když jsem nechtěla, boty jsem si musela sundat.

50.

Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho. 

Matka Tereza

Mám chuť napsat takovou úvahu. Doufám, že vy jí máte chuť číst. Pokud ne, máte smůlu =D

nedorozumění

Vážený pane,
žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám odpovědně říci: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti.
S pozdravem
Mark Twain

Tento příběh se mi docela líbí. Možná to budě tím, že je psaný trošku jinak než mé ostatní. Pěkné čtení ;)

V sadu

Máte zájem o příběh? Jestli ne, máte smůlu, jeden jsem sepsala a vložila ho sem. Možná ho někdy přepíšu, to uvidím.

Seděla na stromě a vyhlížela svého milého. Stále  se neobjevoval . Čekala tu už hodinu, ale stále by nepřišel pozdě. To ona tu čekala o hodinu a půl dřív, než se domluvili. Vítr si pohrával s jejími lehkými bílými šaty, ve kterých si připadala jako víla. Jestli pak se budou jejímu milému líbit?

...

nedávno (přesněji v prosinci) jsem zkusila napsat začátek nějakého upířího románu. Protože mám pocit, že si mi to docela povedlo, nechci, abyste o to přišli.

Opírala jsem se o okno auta a poslouchala Christmas Tree od Lady GaGa. Konečně jsme po tomto náročném dni jeli domů. Já jsem se těšila do své postele…
Venku byla tma a mohlo být tak sedm hodin. Světlo auta osvětlovalo silnici, domy, okolní pole a stromy. Zahleděla jsem se ven. Spatřila jsem vedle stromu postavu zahalenou v kápi. Tu vteřinu, co ho naše auto osvětlilo, jsem si všimla, že mu kápě zakrývá obličej jen do poloviny. Všimla jsem si jeho úst, z kterých vyčuhovaly nepřirozeně velké a špičaté špičáky. Odkapávala z nich krev.

"Kniha"

Co byste řekli na to, že bych vám tu dala začátek jedné z mé "knih" ? Nebudu to nijak opravovat, chci abyste věděli, jak jsem dříve psala (a myslím, že se to moc nezměnilo).

Úvod

Tahle kniha je o…. něčem. A to je hlavní. Každá kniha o něčem je. Teda pokud tak kniha není prázdná. A tahle kniha rozhodně prázdná není. Ale měla bych začít a nebrblat o nesmyslech, proto začnu prvním zápisem do deníku.

Pondělí, 2. října

Liščí dobrou noc

A mám tu slibovaný příběh. Snad se vám bude líbit. Pokud byste našli nějakou chybu, napište, budu Vám vděčná.

Tam, kde dávají lišky dobrou noc, stála maličká vesnice. V jednom z pár domů bydlela dívka, která své bydliště neměla moc ráda. Proč nemohla bydlet v centru nějakého zajímavého města? Chodit každý den nakupovat, do kavárny, na diskotéku. V této vesničce žádný obchod nebyl a nejbližší město leželo za hustým černým lesem deset kilometrů daleko. Dívce připadalo, že je tam stále mrtvo a nic se neděje. Ale nebyla to tak docela pravda.

Přátelství

tentokrát jsem napsala příběh na téma přátelství. Asi pro to, že mám takovou zvláštní náladu, které se doufám, brzy zbavím. Přejí pěkné počtení =)

Seděla u počítače. Naklonila se k střešnímu oknu a sledovala, jak sněhové vločky jedna za druhou padají na sklo, kloužou dolů a pomalu roztávají. Po tváři jí začaly téct slzy, protože si vzpomněla na svojí kamarádku Idu, která se s ní musela rozloučit. Ida to udělala pro její dobro, ale ona byla smutná. To, co Ida udělala, dávno hodila za hlavu.

Červená pastelka

Teď bych se chtěla "pochlubit" mým příběhem bez děje, který jsem včera vymyslela. Je to spíš takové oddechové a dětské.

Sobotní slunné odpoledne přímo vyzývalo k procházce venku. Ale malá holčička Hanička ven nešla. Chtěla kreslit svojí oblíbenou červenou pastelkou.
„Haničko, kreslit si můžeš i venku,“ navrhla jí její maminka.
„Maminko, ale mně se ven nechce,“