103.

„Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.“

Dalajláma

Asi to bude z nít dost sobecky, když řeknu, že mým nejlepším přítelem jsem já sama. Bylo a je pár holek, co jsem je považovala a některé ještě považuju za nejlepší kamarádky, ale

každou chvíli se to měnilo. Myslím, že kdybych s každou z nich strávila opravdu dlouho dobu, asi každá by mi začala velim lízt krkem. Tím nechci říct, že jsou nějaké špatné, třeba je chyba ve mě. Samota mi tedy nevadí, s počítačem, knížkou, deníkem či televizí si vystačím. Mnohem víc mi vadí, když sama nejsem,

ale nikdo se se mnou zrovna nebaví, ale všichni ostatní mezi sebou ano. Je tady zvláštní, že když s nějaku kamarádkou jsem oc často, začne mi právě lést krkem, ale sama se sebou jsem už 14 let, ale sama sobě si krkem zatím nelezu. Už je si asi na sebe zvykla. I když některé věci na mě mě někdy fakt štvou, ale nevím co s tím.Tím chci říct, že mi docela vyhovuje, že se s kamarádkami vidím ve škole, popovídáme si, někdy i chvíli po škole, a večer mám pro sebe. Jsem tak spokojená ;)

Pa 

Verry Chatty

PS: A jak to máte Vy?
PSS: doufám, že někdo z vás (hlavně někdo, kdo mě osobně zná) tohle nepochopí jinak než bylo myšleno, případně napište, třeba tohle povídání ještě poupravím ;)