čtvrtek 20. září 2012

105.

„Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich míste my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit ...“
Johannes Mario Simmel

Tumblr_man1eodovq1qz63apo1_500_large
we heart it


Žiju si takhle na obláčku
Kdypak asi spadnu z mráčku
Teď nebo za chvíli?
Dolů do mořských peřejí
To si andělé nepřejí
Oni to slíbili
Vrátí mě do oblak
Na můj bělostný mrak
Kde pozoruji zemi z výše
Sním o křídlech anděla
Co jsem si na ně vzpomněla
Jak se to v knížkách píše
V božím nebi ráj
Dole na zemi máj
Život stále utíká
Nahoře krásně fouká
Dole rozkvetlá louka
Radost je to veliká
Přestávám žít na obláčku
Slézám dolů z mého mráčku
Začínám žít!


Je to taková amatérská básnička, žádné umění!
Vyučování se zase rozjelo ale zatím to zvládám =D
Zítra se chystám na kamarádky oslavu =)

Pa ;)

Verry Chatty 


PS: Věříte v osud?

Žádné komentáře:

Okomentovat