117.

„Napsat báseň je buď docela snadné nebo zhola nemožné.“

Victor Hugo

Dívka velmi mladá
Jedna jediná z tisíce
Déšť listí na ni padá
Prochází se vedle silnice

Kope do pár listů z mnoha
Zahlédne  na silnici šneka
Nad ní se rozprostírá obloha
Bílá jako sklenice mléka

Vichr jí tiše šeptá do uší
Fouká stále více a více
Ona o ničem netuší
O krásném létu sníce

Cítí na tváři dešťovou kapku
Stahují se temné mraky
Dívka si nasadí čapku
Slyší typický zpěv straky

Zvedá se prudký vítr
Vypadá to na průtrž mračen
Prší vody nejen litr
Ukryt hledá hejno kačen

Ona běží rychle domů
Co jí její nohy stačí
Při zvonění poledních zvonů
V běhu se na svět mračí

Sbohem, podzime!

Verry Chatty 

PS: necháváte si taky nejlepší sousto na konec? http://stastnyblog.wordpress.com/2012/10/30/proc-si-nechavame-nejlepsi-sousto-na-konec/

Já ano =)