pátek 28. září 2012

106.


„Přízeň osudu přátele získává, nepřízeň spolehlivě prověří.“

Seneca

Snažila jsem se napsat tak trošku podzimní příběh na pokračování. Ale musela jsem ho dopsat celý, všechny části, protože jak se znám, jinak bych konec nenapsala. A nechci sem dávat příběh, jehož konce byste se právě nedočkali =D
   
https://www.google.cz/


 

Kavárna Pod Jírovci, 16:15

Vešla jsem do své oblíbené kavárny  a zamířila ke stolům. Pohodlně jsem se usadila ke stolu, který byl skryt v rohu, daleko od příchozích lidí, ale zato tu byl krásný výhled prosklenou stěnou ven na park. Hned na okraji praku jsem si všimla Jírovců, podle kterých se tato kavárna jmenuje. Jejich koruna pomalu sklepávala na zem oranžové seschlé a skroucené listy. Lidé procházeli okolo a občas někomu padl jírovcový list přímo k nohám.
„Co si přejete?“  ozval se hlas za mými zády. Otočila jsem se a spatřila servírku, co byla jen o málo starší než já. Ale podle výšky  bych to rozhodně neusoudila, mohla mít sotva metr a půl. Podle oblečení bych to také nepoznala, měla na sobě  úbor servírky. To asi intuice mi našeptávala, kolik by jí mohlo být.
„Kakao s koblihou,“ usmála jsem se na ní. „Jako obvykle,“ dodala jsem. Ještě nikdy jsem ji tu neviděla, chodím sem každý den, ale řekla jsem to, třeba si to příště bude pamatovat.
Vrátila jsem se k jírovcům. Právě tu procházely děti předškolního věku, teple oblečené, a kopaly do spadlého listí, co ještě nikdo neshrabal. Listí létalo vzduchem a pomalu zase dopadlo na zem. Slyšela jsem i jejich tlumené výskání.
„Prosím.“
Servírka mi položila talířek s koblihou a sklenici horkého kakaa na stůl přede mě.  Poděkovala jsem a pustila se do koblihy. Mám docela zvláštní a možná i nechutný způsob, jak ji jíst. Okusuji strany koblihy tak dlouho, až narazím na marmeládu. V té chvíli začínám jíst koblihu normálně, avšak si musím dávat pozor, aby marmeláda náhodou nevytekla jinou stranou. Musí být skvělé se na mě koukat.
Když jsem tuto kavárnu objevila a dala si tu první koblihu, chtěla jsem ji také tímto způsobem jíst, byla jsem na něj zvyklá, když jsem si v supermarketu koupila koblihu a jedla ji doma. V té chvíli jsem se rozhlédla, pár lidí v kavárně už bylo a klidně mě mohli vidět a sledovat, jak koblihu jím. Ale uvědomila jsem si, že každému může být jedno, jak tu mojí oblíbenou pochoutku jím. Vyhodit mě snad nemohou, ne?
Od té doby jsem sem chodila každé ráno a stále si sedala ke stejnému stolu. Nikdy nebyl obsazený, jako by na mě čekal.
Napila jsem se horkého kakaa, milovala jsem, jak hodně kakaové je. Měla jsem pocit, že chutná úplně jinak, tak nějak lépe, než když jsem si ho udělala sama. Nevím, čím to je, zřejmě tím prostředím.
Zrovna když jsem poněkolikáté kousla do koblihy a přitom se koukala ven, uviděla jsem ho. Měla jsem strach, že se za chvíli ztratí z dohledu. Tak jsem se zvedla od nedojedené koblihy a nevypitého kakaa, pro jistou jsem na stůl dala peníze, a vyšla z kavárny.
Vydala jsem se směrem, kterým jsem ho viděla jít. Pod botami mi šustilo suché listí  a já se dala do běhu. Už jsem byla skoro u něj, když tu se na mě otočil a já spatřila jeho pohlednou tvář orámovanou delšími vlasy. Na sobě měl šedý kabát skoro až k zemi, což mě udivilo, až taková zima nebyla. Nedokázala jsem se na něj koukat, zavřela jsem oči. Ale když jsem je zas otevřela, byl pryč. Zbyl po něm jen malý lísteček na zemi.
Byla na něm nějaká adresa, ale neměla jsem ponětí, co by tam mohlo být.
Zednářská 666
Chtěla jsem se vrátit do kavárny, protože jsem doufala, že si ještě nevšimli, že jsem pryč a kakao s koblihou tam zůstalo. Když jsem míjela prosklenou zeď kavárny, u mého stolu seděla nějaká dívka  a servírka se jí asi ptala, co si přeje. Na stole už to, co jsem si objednala, nebylo. Nemělo cenu se tam vracet.  
 

Pa 

Verry Chatty

 PS: Máte rádi podzim?


6 komentářů:

  1. Ehm, zkontroluj si text :). Máš tam párkrát jírovce a párkrát javory. Tak si to sjednoť :). Ale jinak pohodový, podzimní příběh.

    OdpovědětVymazat
  2. tenhle citát je skvělý a podle reality, vždycky v nejtěžším poznáš opravdové přátelé :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já má právě citáty, ráda, proto je sem dávám ;)

      Vymazat