Deníky!

Dnes jsem chvilku strávila prohlížením svých deníků.  Občas jsem se musela smát (né že by mě někdo nutil). A to byly zápisky staré maximálně tři čtvrtě roku. Často jsou to takové nic neříkající zápisky, spíše jen to, co jsem dělala, v kolik jsem vstávala, co jsem měla k obědu a tak. Nevím, proč jsem si mohla myslet, že bych své deníky mohla někdy vydat. Pokud by si je někdo koupil, asi by se ukousal nudou a odložil je hned po první stránce.

V některých částech hrabu tak, že to přečtu jen z obtížemi. A  když jsem si při psaní všimla, že hrabu, připsala jsem, že na tom přece nezáleží. Ale teď si zase myslím, že na tom záleží, protože nač by mi ty zápisky byly, kdybych je potom po sobě nepřečetla?

Ty nejnovější zápisky se mi zdají nejmoudřejší , ale jak se znám, za půl roku se jim budu smát jako teď těm půl rok starým.

Měla jsem dvacet předsevzetí a na konci každého měsíce jsem do deníku napsala, jak je dodružuju. Nevtipnější na to bylo to, že půlka z nich souvisela se školou. Takže o prázdninách jsem tato předsevzetí komentovala vtipnýma prupovídkama (který mi teď přijdou spíš trapný).
Určitě vás nesmím ošidit a proto přidám ukázku.

20. srpna 2011
Skládali jsem dříví.

21. srpna 2011
Jsme chtěli jet na výlet. Ale nějak to nedopadlo. K obědu jsem měli maso potřené hořčicí x kečupem. N tom spoustu zeleniny a houby a n vrchu zase maso.

22. srpna 2011
Celý den bylo děsné horko a my pracovali. Celý den. Skládali a vozili jsme. Dříví. K obědu jsme měli koprovku. Večer jsem šla na počítač, ale bylo to dost obtížné, protože brácha půjčil kamarádovi klávesnici.

Snažila jsem se zapisovat každý den, a protože jsem někdy (= často) nestíhala a potom to doháněla, napsala jsem tam hromadu nesmyslů. Teď už se tím, že bych do deníku měla psát každý den, nezdržuju a píšu do něj, když
1) mám čas
2) vzpomenu si
3) mám o čem psát (ale většinou se něco najde)
Pa =)
Verry Chatty
PS: Píšete si také deník? Nebo jste si ho psali?