úterý 14. února 2012

Červená pastelka

Teď bych se chtěla "pochlubit" mým příběhem bez děje, který jsem včera vymyslela. Je to spíš takové oddechové a dětské.

Sobotní slunné odpoledne přímo vyzývalo k procházce venku. Ale malá holčička Hanička ven nešla. Chtěla kreslit svojí oblíbenou červenou pastelkou.
„Haničko, kreslit si můžeš i venku,“ navrhla jí její maminka.
„Maminko, ale mně se ven nechce,“

 „No dobře, jak myslíš. Ale ven i tak. Co třeba se mnou a s tatínkem před večeří?“
„Ano, maminko,“ Hanička byla spokojená. Našla si velký bílý papír, sedla si ke svému psacímu stolu a přemýšlela nad tím, co tentokrát namaluje. Červený hrad, či rodinu v červeném oblečení? Ale dostala mnohem lepší nápad. C kdyby namalovala svět fantazie? Tam je přece úplně všechno! Lesy, červené jablíčko, které malovala včera, louky, potoky, hrady, víly, skřítkové i lidé.
Zavřela oči a představila si svém světě fantazie. Nalevo od ní rostl jehličnatý les, u něj skřítek a červené jablíčko. Napravo veselá luční víla, která byla uprostřed tančení. Před ní se otevírala krajina s malými kopečky, kterou rozdělil potůček. V dáli na kopečku se tyčil hrad. Nad ním svítilo slunko.
Oči otevřela, uchopila červenou pastelku a vše, co si představila, namalovala. A co, že bylo všechno červené. Přece to byla  světě fantazie a tam to může vypadat jakkoliv. Když  Hanička se svým dílem byla spokojená, donesla ho ukázat mamince.
„Jé, to se ti moc povedlo. A proč je všechno červené?“ zeptala se s úsměvem maminka a obrázek jí vrátila.
„Protože se mi červená líbí,“
„Za chvilku půjdeme ven, tak se připrav,“ Hanička běžela do svého pokojíčku, uklidila si svůj obrázek do šuplíku a s radostí se vrátila za maminkou.
„Tak pojď, jdeme,“ řekla jí maminka a i s tatínkem šli na slibovanou procházku.


 Pa =)
Verry Chatty 
PS: Netvrdím, že umím kreslit
PSS: A všem krásného Valentýna ;)


    

4 komentáře: