neděle 26. února 2012

Přátelství

tentokrát jsem napsala příběh na téma přátelství. Asi pro to, že mám takovou zvláštní náladu, které se doufám, brzy zbavím. Přejí pěkné počtení =)

Seděla u počítače. Naklonila se k střešnímu oknu a sledovala, jak sněhové vločky jedna za druhou padají na sklo, kloužou dolů a pomalu roztávají. Po tváři jí začaly téct slzy, protože si vzpomněla na svojí kamarádku Idu, která se s ní musela rozloučit. Ida to udělala pro její dobro, ale ona byla smutná. To, co Ida udělala, dávno hodila za hlavu.

Z repráku vyšel charakteristický zvuk příchozí zprávy na facebooku. Narovnala se a otevřela okno s facebookem. Psala jí Ida, na kterou právě myslela. Jedním kliknutím zjistila, co jí Ida napsala.
Za deset minut před školou.
Nic víc, nic míň. Zírala na obrazovky a snažila se pochopit, co tím Ida myslela. Bylo jí jasné, že tam musí jít. Prostě musí, ať se dozví cokoliv. Ida už online nebyla, proto jí nemohla odepsat. Zvedla se ze židle a přemýšlela, proč se s ní Ida chce sejít. Nic jí nenapadlo.
Oběhlo pár minut a ona už musela vyrazit, aby to stihla. Cestou z domu se kouknula do zrcadla. Vypadala příšerně, vlasy rozcuchané a oči u slzené, ale nebyl čas na úpravy. Před vchodem si obula své boty a vyběhla ven.
Udržovala rychlý krok. Lidé se za ní otáčeli a kroutili hlavami. Všimla si, že na sobě nemá zrovna čistou mikinu. Ale s tím už nic nemohla udělat. Blížila se ke škole. Zahlédla před ní Idu. Na takovou dálku, nepoznala, jak se tváří. Když byla blíž, Ida si jí všimla a na tváři vyloudila nejvstřícnější úsměv, jaký uměla. Rozběhla se jí naproti.
Obejmuli se a vytryskly jim slzy.
„Proč si chtěla, abych přišla?“ zeptala se, když od sebe odstoupily.
„Víš, já tě nedokážu opustit. Vždyť spolu kamarádíme tak dlouho. Dokážeš mi odpustit?“ řekla Ida.
„Já ti odpustila už dávno. Mě se po tobě tak stýskalo!“
„Já myslela, že jsem tě ranila tak, že mi nikdy neodpustíš.“
„Ze začátku jsem si to také myslela, protože jsem do Kristiána byla bezhlavě zamilovaná, ale potom, když se s tebou po týdnu rozešel, jsem ti odpustila. Zjistila jsem, že Kristián za to všechno nestál. Už nikdy nesmíme dovolit, aby mezi nás vstoupil nějaký kluk.“
„Ano, přesně tak,“          

PS: Doufám, že jste pochopili pointu =)
PSS: další moje příběhy tady.

10 komentářů:

  1. myslím, že by bylo lepší použít spojení VYTRYSKLY SLZY :). Jinak fajn příběh :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pointu jsem naštěstí pochopila ;-) a musím říct, že jsem si moc příjemně početla. Holka, ty máš velký talent!
    Tleskám!
    Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jé, dík!
      Povedlo se mi to asi hlavně kvůli tý náladě ;)

      Vymazat
  3. hrozně zajímavé čtení si šikovná !:))

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavé :) Připomíná mi to mé první příběhy, které jsem tvořila také ve třinácti :)

    OdpovědětVymazat
  5. moc hezký :) dávám všechny své palce nahoru :D a tleskám o sto šest ;)

    OdpovědětVymazat