úterý 28. února 2012

Liščí dobrou noc

A mám tu slibovaný příběh. Snad se vám bude líbit. Pokud byste našli nějakou chybu, napište, budu Vám vděčná.

Tam, kde dávají lišky dobrou noc, stála maličká vesnice. V jednom z pár domů bydlela dívka, která své bydliště neměla moc ráda. Proč nemohla bydlet v centru nějakého zajímavého města? Chodit každý den nakupovat, do kavárny, na diskotéku. V této vesničce žádný obchod nebyl a nejbližší město leželo za hustým černým lesem deset kilometrů daleko. Dívce připadalo, že je tam stále mrtvo a nic se neděje. Ale nebyla to tak docela pravda.
Večer šla dívka spát do svého pokoje. Lehla si do postele a zachumlala se do nadýchané peřiny, kterou nechala celý den provětrat na okně. Otevřeným oknem slyšela vytí lišek, na které byla zvyklá odmalička, a šumění nedalekého lesu. V hlavě se jí proháněly myšlenky, které se snažila uklidnit. Chtěla spát.
Kéž by to šlo. V obyčejný den by usnula hned, ale tento den úplně obyčejný nebyl. Ale o tom ještě nevěděla.
Zítra zase do školy. Autobusem. Je v něm děsné horko. Jak to těch deset kilometrů přežiju? A ve škole na mě bude čekat Pruďas Dominik. Jako bych toho neměla i bez něho dost. Třeba referát na Karla Hynka Máchu. Do pátku zbývají jen dva dny. O referátu vím už dva měsíce, ale komu by se chtělo čekat hodinu na další autobus? Když půjdu do knihovny, ten ve dvě nestihnu. Ale tady u nás něco jako internet vůbec neznají. I počítač je tu velká vzácnost.
Koukala do stropu a představovala si sama sebe, jak jde do knihovny a z knihovny na zastávku.
Určitě by se mě na zastávce všimla slečna Drbna. Ani na chvíli nezavře pusu. To by ještě šlo vydržet, kdyby nepokládala ty blbé otázky. A když jí neodpovím, začne mlet ještě víc. Naposledy jsem jí viděla na začátku roku, potom jsem se vždy snažila autobus ve dvě stihnout. 
 Povedlo se jí zahnat myšlenky, proto lépe vnímala vytí lišek. Ale uslyšela, že se vytí změnilo. Přišlo jí, že lišky nevijí, ale kňučí. Chvilku se nad tím zamyslela, ale hodila to za hlavu.
Konečně se jí podařilo usnout, ale ne na dlouho. Probudilo jí vysoké úzkostlivé zakňučení. Začala přemýšlet, proč lišky nahradili vytí kňučením.
Co když se nějaké lišce něco stalo a ona trpí? Pokud ano, není to přece moje starost.
Když kňučení pokračovala pevně se rozhodla, že se do lesa půjde podívat. Zvedla se z postele a rozsvítila. Na pyžamo si oblékla teplou mikinu a tepláky. Našla baterku a mobil, za který byla vděčná, že ho má. Jediným mrknutím zjistila, že je půl dvanácté. Zhasnula, potichu otevřela dveře a vyšla na chodbu. Neměla v plánu rodiče budit, proto šla pomalu a po špičkách. Pokaždé, když zavrzala podlaha, se zastavila, ale za chvíli šla dál.
Až když vyšla z domů, uvědomila si, jaká je venku tma. Svítila si na cestu, ale každou chvíli se otáčela, protože měla strach, že za ní někdo je. Jednou zakřupala větvička, podruhé zafoukal vítr a zašumělo listí. Každou chvíli se něčeho lekla.
Když se ocitla před lesem, kam se podle občasného kňučení dostala, málem se strachy počůrala. 
Jak mě mohlo napadnout jít v noci do lesa? Na co jsem myslela? Ale teď už se nemůžu vrátit.
Podle hodin na mobilu bylo pár minut před půlnocí. Kuželem světla přejížděla po zemi a kmenech stromů. Slyšela, že už není daleko.
Skoro vedle ní praskla větev a dívka leknutím nadskočila. Byla to liška. Liška utíkala hlouběji do lesa a když si všimla, že za ní dívka nejde, zastavila se. Dívka pochopila, že má za liškou jít.
Několik metrů před ní se ozvalo to známé úzkostlivé zakňučení. Zasvítila tam a uviděla vyplašenou lišku, která sebou škubla, když dívku uviděla.
Až když dívka přistoupila blíž, zjistila, že liščina packa je zaseknutá v pytlácké pasti. Horečně přemýšlela nad tím, co udělat. A vzpomněla si na mobil. Ihned zavolala rodičům, i když věděla, že budou naštvaní, protože je budí uprostřed noci.
Její táta byl v mobilu mrzutý, ale dívka mu klidným tichým hlasem vysvětlila situaci. Když hovor skončila, začala lišku tišit a hladit.
„To nic, malá, za chvilku přijde pomoc.“ Její rodiče měli přijít každou chvíli. Dívka se přestala bát a liška přestala kňučet.
Nedaleko lišky a dívky zasvítilo světlo. Potichu zavolala: „Tady jsem!“ Rodiče k ní přispěchali. Vypadali dost ospale, ale nebyli na ní naštvaní. Pomohli  lišce z pasti a odnesli jí domů. Tam jí packu ošetřili a nechali na zahradě.
Dívka konečně mohla klidně usnout. Ale moc dobře se nevyspala, noční událost jí dost rozrušila.
Když šla na snídani, táta jí oznámil, že musí lišku nahlásit myslivcovi. „a ten jí zastřelí,“ dodal.
Dívka se lekla a zakřičela: „Neee!“
„No dobře, možná si jí nechá, ale nic ti nemohu slibovat.“
Po škole dorazila domů i s podkladem na referát. Od táty se dozvěděla, že si jí myslivec skutečně nechal a nezastřelil jí.
„Pokud budeš chtít, můžeš se za ní jít podívat,“ Dívka nezahálela a vydala se na cestu k myslivně.         




PS:Měli byste zájem o příběh na pokračování?

Facebook 
formspring

4 komentáře:

  1. Pekný príbeh. Chyby nevidím žiadne, ale možno preto že nie som češka :D Ja som tiež dávnejšie písala, takže viem aké to je. Myslím že to máš veľmi pekné, sledujem.

    A ak by si mala náhodou čas a chuť, prosím pozri sa na môj blog :)
    little-big-girl.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký:)
    Hned ve větě,kde prosíš o upozornění na chyby ti vypadlo "a" (našli) ;-)
    Jinak bych tě ráda pozvala na svoji giveaway:)
    http://janyany.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat