64.

Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.

William Shakespeare

ne, balet jsem zrovna nemyslela =D

Pomatuju si, že jako úplně první povolání, jaké se mi líbilo, bylo tancování. Ty zvláštní rytmické pohyby, které v mém podání vypadají křečovitě, mě fascinovaly.

Potom přišla kadeřnice. Ráda jsem vzala všechny své gumičky a sponky a snažila se vytvořit mamce na hlavě nějaký zajímavý účes. Někdy jsem jí i jako líčila.

Někdy v páté třídě jsem ráda vymýšlela příběhy, ale nešel mi pravopis, tak jsem si říkala, že

budu člověkem, který si vydělává tím, že vypráví spisovatelům příběhy a oni ho sepíší. Představovala jsem si, jak nějaké paní sedím na klíně před počítačem a vykládám nějaký fascinující příběh, který se paní snaží ve stručnosti sepsat do počítače.

Jednou jsem to řekla mamce, a ona na to, proč nechci být rovnou spisovatelkou? Vymlouvala jsem se na můj pravopis, ale ona řekla, že to přece nevadí, oni to po mně opraví.

Vidina kariéry spisovatelky mi vydržela doteď. Ale už vím, že bych se tím neuživila. Hledala jsem něco navíc.

Co třeba psychologie? Sama jsem sice zralá do blázince, ale bavím mě přemýšlet třeba nad tím, proč je někdo tichý, sebevědomý, kritický či upřímný. Pokládala jsem kamarádkám různé otázky, a snažila se něco zjistit. Mněla jsem zase trošku jinou vidinu (a tu stále mám) – vystuduju gympl, Univerzitu Karlovu – filozofickou fakultu a stanu se psycholožkou, za kterou pacienti jezdí domů a mezi tím budu psát knížky. O tomto jsem se zmiňovala tady.

Zeptla jsem se Kláry, jaký má názor na to, čím bych měla být a ona mi navrhla učitelku v mateřské školce. Přemýšlela jsem nad tím, ale když mi poslala odkaz na střední školy, skoro jsem to vyloučila. Do přijímací zkoušky patří například zpěv a já zpívám příšerně falešně.

Jsem zvědavá, co ze mě nakonec bude. Co třeba blázen na plný úvazek? 

Pa =)

Verry Chatty 

PS: fotky nejsou odjinud než  z  We Heart It